Kamarád mi přeposlal jeden tweet. Na Twitteru, tedy na síti X, nejsem. Mám radši povídání než hlášky. Mám radši hlubší rozhovory než výkřiky. I než tweety. Ale nic proti tweetům. A nic proti mužům. Tenhle tweet psal totiž muž.
Vyjádřil názor na novou nobelistku: „Claudia Dale Goldin, Nobelova cena za ekonomii. Šílenost. Úplně nejhorší volba od Myrdala. Zero science. Ta paní popisuje ekonomický vývoj v gender gap.“ Jeden další uživatel, muž, s pisatelem zemitým způsobem souhlasí a celá skupinka se shoduje, že je šílené, v jakém stavu je svět.
Pousmála jsem se.
Je to opravdu trošku šílené.
Vždyť Goldin je teprve třetí žena, která získala Nobelovu cenu za ekonomii. Ta se tedy udílí od roku 1969, ale ani v jiných oborech není poměr mezi oceněnými ženami a muži lepší. Ale to jste ani nečekali, že?
Nobelovy ceny se předávají už od roku 1901 a dodnes je převzaly stovky laureátů, ženy mezi oceněnými představují jen zhruba šest procent. Prostě je pro nás stále těžké se prosadit. Ne proto, že by ženy nebyly talentované, ale proto, že jsou v mužském prostředí často přehlíženy a většina žen upřednostňuje spíš rodinu než kariéru.
Tahle sedmasedmdesátiletá profesorka z Harvardu ukazuje hluboké nerovnosti na pracovním trhu a zdůrazňuje zvláštní význam rodičovství v souvislosti se mzdovými rozdíly mezi pohlavími. Její postřehy nabízely vždycky detailní pohled na to, jak genderové normy a očekávání formují profesní životy mnoha žen. Podle ní nikdy nebudeme mít rovnost pohlaví, ani nezmenšíme rozdíly v odměňování, dokud nedosáhneme rovnosti párů. Tečka.
Navíc zdůrazňuje, jak moderní pracovní trh zásadně znevýhodňuje matky hledající vyváženost mezi profesním a rodinným životem. Pokud totiž v určité fázi života dáte přednost rodičovství, a přerušíte tedy kariéru z důvodu péče o děti, v ekonomicky vyspělých zemích to pro vás logicky znamená vydělávat po návratu do pracovního procesu méně než muži. A je hotovo. Napořád. Než se znovu rozkoukáte po trhu práce, často už vidíte jen ujíždějící vlak a musíte čekat na další. A neujíždí vám jen finanční zvýhodnění, ale i kontakt s oborem. Od dětských postýlek a krabic s hračkami těžko můžete plně sledovat jeho vývoj. Mimochodem, Claudia je bezdětná.
Firmy chtějí zaměstnance, kteří budou stále dostupní a časově flexibilní, což mámy od dětí logicky staví do nevýhodné pozice proti mužům. Ruku na srdce, kdo s dítětem zůstává nejčastěji doma, když je nemocné? Ve většině případů máma, čímž se pro zaměstnavatele stává nejistou a vlastně tak trochu nespolehlivou. To se s ní pak často vleče po zbytek kariéry, promítá se to na nižší výplatě i nižším postavení.
Jestliže je jeden z hlavních vzkazů od Claudie Goldin, že rodičovství, a konkrétně přerušení kariéry kvůli péči o dítě, je klíčovým faktorem mzdové propasti, je to pro nás hodně k zamyšlení. Není to jen na jeden tweet. Není to na jeden článek, který se tu pokouším napsat a zestručnit všechno to, čím mě Goldin inspiruje. Dovolím si i závěr. Budeme muset opravdu zásadně přehodnotit, jak budeme podporovat rodiče na pracovištích. Jinak se nehneme. Přehodnotit vztahy mezi rodinným životem, kariérou a ekonomickým postavením žen ve společnosti.
Ve společnosti, ve které směřuje 51 % investic do vzdělání žen. Dodávám já. Prostým okem vidíme totální nehospodárnost. A když já vidím nehospodárnost, může mě vzít čert. Tak se omlouvám, že jsem to napsala možná trochu vyhroceně.
A ještě k tomu tweetu. Kupodivu, jeden další uživatel muž tam diskutujícím připsal: „Vy jste fakt postavení z náhradních součástek.“
Omlouvám se, ale přiznám se, že mě to dost pobavilo. Máme s Goldin aspoň jednoho spojence. Přidáte se?
Ivana Tykač,
