V turistickém byznysu se pohybuji přes deset let. Zaujala mne proto michelinská diskuze.
Aby mohly být restaurace z celé naší země stále zařazeny do prestižního gastronomického průvodce Michelin, je potřeba ze státní kasy nově zaplatit několik milionů korun. V současné době rekordního deficitu státního rozpočtu, škrtů a šetření se to na první pohled může jevit, a někomu také jeví, jako vyhazování peněz. Jsem ale přesvědčena, že je nutné podívat se i podruhé a s odstupem. Jedině tak můžeme totiž vidět celý kontext a přínos takové veřejné investice.
Nelze nezmínit, že v době, kdy je celý gastronomický byznys v této zemi zdecimovaný dopady koronaviru a historicky nejvyšší inflací, by se hodila jakákoliv pomoc. Vždyť přímo či nepřímo živí tento sektor desítky tisíc lidí, kteří tvoří významnou skupinu daňových poplatníků. Zahraniční návštěvníci, kteří byli nejen v Praze, ale i dalších turisticky zajímavých městech vždy významnou částí klientely, se zatím zcela nevrátili.
Zdaleka však nejde jen o gastronomický sektor, nebo ještě úžeji o dvě české restaurace, které se nyní ve slavném průvodci nacházejí. Zůstat součástí rodiny Michelin by mělo být cílem i pro Českou republiku jako stát. Nejenom kvůli zvyšování prestiže našeho gastronomického odvětví, ale také proto, že to je velká atrakce pro turisty, byznysmeny a kulinářské nadšence z celého světa. Kombinace kulturního dědictví, cenných historických památek, nádherné přírody a výjimečné gastronomie je tím, co může naši zemi postavit na přední příčku žebříčku turistických destinací u vysoko příjmové klientely. A to jsou přesně turisté, o které musí stát usilovat. Mají peníze a budou je mít i v období ekonomické krize. Tyto peníze rádi přijedou utratit tam, kde najdou třeba právě špičkovou gastronomii. Samozřejmě přitom jejich jedinou útratou nebude návštěva v michelinské restauraci, ale utratí peníze i za bydlení, dopravu, služby, nakoupí v obchodech. To vše podpoří českou ekonomiku. A půjde o řádově vyšší částky, než pár milionů korun.
Bylo by tak velkou chybou přijít o prestižní hodnocení Michelin, které je právě pro tyto cestovatele jedním z lákadel k návštěvě. Zejména proto, že řada srovnatelných států už požadované peníze zaplatila. Není v našem zájmu, aby bohatí turisté jezdili do okolních zemí, ale k nám.
Stejně jako nechceme být jen „montovna“, nechceme být turistickou destinací pouze pro alkoturisty, kteří k nám přijíždějí za levným pivem a po nocích dělají nepořádek na ulicích. Měli bychom podporovat inovace technického a technologického směru, domácí firmy s nápadem, potenciálem pro rozvoj, ale především českou kreativitu, a to ve všech směrech. Kuchařské umění dokázalo i díky mnoha televizním kulinářským soutěžím v posledních letech nadchnout mnoho Čechů. Jejich zápal a výtvory jsou obdivuhodné a bylo by škoda nevyužít tohoto potenciálu i pro rozvoj české ekonomiky.
Možná se ptáte, co z toho budeme mít my ostatní. Každé ocenění kultury dané země s sebou nese kromě prestiže i pracovní místa a příležitosti pro firmy a podnikatele. Vzpomeňme si, jak cestovatelskou atraktivitu zvýšily zápisy různých tuzemských památek do seznamu UNESCO. A s tím přišly i vyšší příjmy do státního rozpočtu, který právě nyní není v nejlepší kondici. Pamatuji si, jak v jedné japonské restauraci ověnčené třemi michelinskými hvězdami spolupracoval na interiéru podniku jistý japonský truhlář. Kdyby vytvořil nábytek pro jakýkoliv jiný prostor, těžko by se o něm někdy někdo zmínil, takto o něm najednou věděli všichni. A nejen o něm, ale i o truhlářském řemesle, které je v japonské kultuře hluboce zakořeněno a láká mnoho turistů z celého světa.
A podobně se to u nás může týkat pěstitelů surovin, producentů masa, vinařů či pivovarníků. Jedinečný gastronomický zážitek může lidem z nejvzdálenějších koutů planety otevřít oči pro další krásy země, do které přijedou za dobrým jídlem. Návštěva prvotřídní „michelinské“ restaurace se může stát symbolem toho, jak i něco zdánlivě malého či pro někoho dokonce přízemního jako je kulinářský zážitek, může mít obrovský dopad na vnímání a atraktivitu destinace.
Ano, máme před sebou škrty a státní dotace soukromým subjektům se budou snižovat. Ale je opravdu důležité se zamyslet nad tím, jestli je nutné omezit i podporu michelinskému ocenění. Myslím, že by to byly velmi účelně vynaložené prostředky, které se státu několikanásobně vrátí. A do výše deficitu se v podstatě vůbec nepromítnou. A pokud ano, tak spíše pozitivně, ve formě zaplacených daní od všech subjektů, které na zvýšeném zájmu o českou gastronomii vydělají.
Ivana Tykač,
