Jaký byl první důležitý muž Vašeho života? Že by snad ten roztomilý blonďáček ze školky, který Vás praštil bábovkou tak, až Vám vyhrkly slzy a on Vám je pak utíral posmrkaným kapesníkem? Nebo snad o pár let později jiný spolužák, co Vám ve frontě do školní jídelny dal Vaši první pusu v životě – na ucho a tak nemotorně, že jste málem ohluchly? Tipuji, že ani jeden z nich nebyl ten opravdu první. Ten nejdůležitější chlap v životě tu byl pro Vás totiž mnohem dřív. Nevybraly jste si ho, nepozvaly, ale přesto se kolem něj minimálně na začátku Vaší životní cesty točil skoro celý Váš svět. TÁTA.
Na naše otce máme každý různé vzpomínky. Některé z nich jsou veselé, dojemné, úsměvné i dobrodružné, některé se nám navždy vryly pod kůži, na některé bychom raději zapomněli.
Stejně jako neexistuje ideální partner, neexistuje ani ideální otec. Každý je jiný a nedá se říct, že by byl některý lepší a jiný horší. Někdo má za tátu intelektuála, který ho ve čtyřech letech nutí ovládat násobilku. Jiný má štěstí (či smůlu?) na otce dobrodruha, který mu ke 2. narozeninám pořídí lano a cepín a bere ho zdolávat nejbližší horu. Tatínka hračičku zas nemůžeme odtrhnout od stavebnice ani s ním řešit nic zásadnějšího, než s ním běhat po poli a pouštět draka. Někteří otcové se v našich životech objevují spíš jen jako hosté, kteří jsou zavaleni prací a sami sebou a na své děti nemají čas. Zkrátka typologie otců je hodně pestrá a faktem je, že také samotné otcovství se za poslední roky zásadně proměnilo a prošlo mnoha etapami vývoje.
Během průmyslové revoluce byl otec odloučen od rodiny, aby ji hlavně materiálně zajistil. Stal se z něj víceméně neviditelný člen domácnosti, který své děti zahlédl maximálně po práci, tedy v době, kdy už spaly. Další ránu znamenala pro tatínky první světová válka. A nejen pro ně, ale i pro ženy, které v té době musely převzít spoustu mužských povinností. V mnoha rodinách se tak na otce z různých důvodů skoro zapomnělo. Jen si vybavme, jaké pozdvižení po válce způsobil tehdejší prezident T. G. Masaryk, když vozil v kočárku na veřejnosti svou ratolest. Mnozí to vnímali jako extravaganci a feministickou výstřednost. Z pohledu mužů tak mohl jednat jen člověk „pod pantoflem“ a nikoho tak nejspíš nenapadlo, že to prezident dělal ze své svobodné vůle, a ještě se z toho těšil.
Po druhé světové válce nastoupilo mnoho žen do práce mimo domácnost a úloha otců dostala další podobu. Ideálním tátou byl v očích státu ten, který mnohem více a s radostí pracoval pro blaho svých děti. Nejlépe pokud odešel pracovat z domu alespoň na rok a hodně daleko.
Archetyp patriarchálního otce ve funkci hlavy rodiny, jehož role se vyčerpává vyděláním peněz, zatímco starost o děti a domácí práce automaticky po svém zaměstnání obstarává matka, však bere pomalu za své.
Současní tátové jsou často aktivnější, starostlivější, férovější a mají větší respekt k rovnoprávnosti i k potřebám dětí. Často vidím otce, jak doprovázejí své děti do školy, vodí je na kroužky, k lékaři, brázdí parky s kočárky nebo k těm nejmenším v noci vstávají. Moderní muž nemá problém zahrát si s dětmi fotbal, připravit ráno svačinu do školy, změřit dětem teplotu, udělat s nimi domácí úkol nebo uvařit večeři a podělit se tak o rodinné radosti i povinnosti se ženou. Sama s obdivem pozoruji svého 27letého syna, jak se úžasně dokáže postarat o své mladší sourozence. Uvaří jim, zabaví je, pečuje o ně s láskou a něhou a věřím, že z něj jednou bude báječný táta. Současní tatínkové si zkrátka otcovství mnohem více užívají a výrazněji se na něm podílejí, a to už od samotného porodu dítěte.
Známý dětský psycholog Zdeněk Matějček říkal, že matka vede dítě k člověku, otec k lidem. A já bych k tomu dodala, že tátové jsou pro nás něco jako most do života. Jsou stejně důležití jako maminky, byť hrají trochu jinou roli. Nebuďme proto malicherné a oceňujme každou maličkost, kterou muž udělá pro své děti, pro nás a pro rodinu. Neberme to jako samozřejmost, protože muži jsou přeci jen jiný druh a naše kompetence se řada z nich teprve učí. Chovejme se velkoryse, a i my ženy přispějme k vytváření mostů ve společnosti stavěním lávek ke svému partnerovi, protože spokojená rodina nám za to stojí. A oslavujme tatínky. Přinejmenším jednou za rok, třetí červnovou neděli, na Den otců, k tomu máme o důvod navíc. Oslavujme je za to, kam se posunuli, jací jsou, jak se změnila jejich role ve společnosti a ve vztahu k dětem. Zaslouží si to.
Veselý den otců s Vaším tátou, nebo alespoň vzpomínkou na něj, Vám přeje
Ivana Tykač,
