Tak by se daly shrnout moje počáteční dojmy ze země, která sice patří k nejmenším státům Jižní Ameriky, ale leccos závidět by jí mohly i ty nejvyspělejší světové mocnosti.
Když jsem před pár měsíci poprvé přiletěla na místní letiště v hlavním městě Montevideu, zaujala mě už samotná moderní, zajímavě architektonicky řešená letištní budova a hned potom i cesta z letiště směrem na východ do Punta del Este. Sto třicet kilometrů dlouhou dálnici tu lemuje široký pruh zelené půdy plné palem a kvetoucích rostlin, na kterém celý den pracují zahradníci, aby jej udrželi v čistotě. Všudypřítomný pořádek, uklizené chodníky i silnice jsou něco, co vás příjemně překvapí na každém kroku. Očekávání o „zaostalé“ části světa se vám tu zkrátka nenaplní. Uruguay je jednou z nejrozvinutějších a nejbezpečnějších jihoamerických zemí, a to není zdaleka všechno, co do žebříčku místních NEJ patří. Uruguay byla například prvním latinskoamerickým státem, který umožnil adopci párům stejného pohlaví. Už před 14 lety tu, jako v první zemi na světě, měl každý žák v rámci povinné školní docházky zajištěn bezplatný notebook a připojení na internet. Uruguay je opěvována i pro svůj ekologický přístup či nejlepší pracovní podmínky na kontinentu. Od roku 2013 je tu zcela legální konopí a místní obyvatelé si mohou marihuanu koupit v licencovaných lékárnách. A o jedno významné NEJ se tu postaral také uruguayský exprezident José Mujica, tzv. Pepe. Určitě jste o něm slyšeli. Proslavil se jako nejchudší prezident světa, když devadesát procent svého měsíčního příjmu posílal chudým, v teplácích a mikině přijímal návštěvy na svém polorozpadlém statku, citoval Platóna či Senecu a mnozí o něm mluvili jako o adeptovi na příští Nobelovu cenu míru.
I když je Uruguay moderní stát, za jeho prosperitou stojí především zemědělství. Místní pláně, po kterých se tu prohání 12 milionů kusů dobytka, jsou nekonečné a úchvatné na pohled. Většina farem je v rodinných rukou a hovězí maso je vedle obilovin, mléčných výrobků a celulózy největším vývozním artiklem. Mimochodem, je to právě hovězí, které tu koupíte nejlevněji, zatímco vepřové se tu sehnat téměř nedá. Na jednoho uruguayského obyvatele připadají 3 až 4 krávy, a to je asi taky důvod, proč tu místní umí připravit ty nejlepší steaky na světě.
Z Uruguaye se toho nejvíce vyváží do Číny a právě prohlubování vztahů s Čínou je prioritou současného prezidenta. Čína má s Uruguayí podepsáno přes 30 bilaterálních dohod a označuje ji za strategického partnera.
Ale nechme politiku stranou. V malé ospalé zemi, osázené farmami, s příjemným subtropickým klimatem mě nepřestávají fascinovat hlavně místní obyvatelé. Jsou neskutečně milí a vstřícní. Na každém kroku tu potkáte Uruguayce, jak postávají a ze zvláštních nádob popíjejí jakýsi nápoj. Neměla jsem tušení o co jde, než mi to jedna z místních dam ochotně objasnila. Všichni tu celodenně usrkávají čaj Maté, který má povzbudivé účinky a který se připravuje ve speciální nádobě vyrobené z dýně. Zatímco u nás Čech vypije v průměru 181 litrů piva za rok, Uruguayec za rok spotřebuje asi 10 kg Maté. Uruguayci mají ještě jednu zvláštnost, jsou šíleně nedochvilní. Dáte si s nimi schůzku a oni klidně dorazí o hodinu později, ale s tak zářivým úsměvem, že jim hned musíte odpustit. Jejich poněkud svérázné pojetí času naplno okusíte v místních restauracích. I v těch nejlepších podnicích není výjimkou, že si na jídlo počkáte klidně 1,5 hodiny.
Uruguay vás nadchne svými krásnými plážemi a lagunami. Dechberoucí je také architektura v hlavním městě Montevideu, která je pestrou směsicí historických a moderních budov. Podél pobřeží se tu táhne 27 km dlouhá promenáda Rambla, která je jedna z nejdelších na světě. No a já nedám dopustit na Punta Del Este, desetitisícové městečko ležící kolem úzkého poloostrůvku na uruguayském pobřeží. Připomíná mi francouzské Saint Tropez, trochu americké Beverly Hills a jemně italské Benátky. Světle hnědý písek zdejších rozlehlých pláží je magnetem pro největší světové celebrity. Je tu příjemné klima, vyhlášený noční život a taky dost draho. Město si prochází neuvěřitelným vývojem, nevzhledné oblasti se rychle mění v prosperující moderní čtvrti. Rozlehlé vily často nemají ploty a tak tu máte pocit prostoru a volnosti.
Můj vztah k Uruguayi se prohlubuje s každou mojí další návštěvou a mé dojmy z této země dokresluje i nedávná historka. Sedím v zahradě s rozlehlým stromem s velkými růžovými květy, které připomínají samet a rozplývám se nad výhledy na moře. Pomalu se stmívá a já v dálce vidím stádo koní s jezdci s čelovkami. Zpozorním a zaostřuji zrak na pozoruhodnou podívanou, nikdy jsem nic podobného neviděla. A pak mi to dojde. Lidé jdou plavit koně. Pro místní obyvatele běžný rituál, který zpestřuje všední jezdeckou rutinu, osvěžuje koně i jezdce a místní věří, že napomáhá regenerovat svaly a očišťovat kůži, srst i bujné žíně. Tohle všechno, a mnohem víc, je Uruguay, moje láska i na druhý pohled.
