Asi všichni občas míváme období, kdy se na nás valí jedna špatná zpráva za druhou, kdy jsme neklidní, podráždění a docházejí nám síly. Naše mysl je zahlcena starostmi a my se nutně potřebujeme alespoň na chvíli zastavit a najít klid a harmonii. Jenže jak to udělat, když na mobilu pípá další nepříjemná SMSka, všichni od nás pořád něco potřebují a to, co mělo být hotové už předevčírem, nestíháme ani dnes.
Pokud nám v životě vládne chaos, můžeme sáhnout po jednom jednoduchém a přitom zázračném terapeutickém nástroji. Nestojí žádné peníze, nevyžaduje žádné zvláštní znalosti, jen potřebuje trochu času – času, který je pro nás sice zrovna silně nedostatkovou komoditou, ale vyplatí se jej někde z hlubin našeho nabitého dne vydolovat. A pustit se do úklidu. Ne tedy zrovna do luxování obýváku a mytí oken, ale do úklidu naší duše. Abychom v nitru zase cítili mír, potřebujeme cítit soulad i v prostoru kolem nás. Prostředí, ve kterém žijeme, má na nás daleko větší vliv, než jsme si ochotni přiznat. Odborníci v oblastech seberozvoje už dávno pracují s metodou vědomého úklidu, jenž nabízí sebepoznávací a seberozvojové třídění, kdy cílem není pouze „mít doma uklizeno“, ale dá se jím dosáhnout i vytoužené vnitřní harmonie.
Na otázku, proč je důležité obtěžovat se s vnějším pořádkem, odpovídá i autorka bestsellerů Gretchen Rubinová ve své knize Pořádek v pokoji, pokoj v duši. 56letá matka dvou dětí, původní profesí úspěšná právnička, nyní autorka motivačních knih, kterých se celosvětově prodalo více než dva miliony výtisků ve více než třiceti jazycích, má úspěšný blog, na kterém denně informuje o svých dobrodružstvích při hledání návyků a štěstí. Gretchen má sama dvě děti, občas všeho nad hlavu, takže když ostatním radí, jak do svého života vnést novou energii, můžete jí věřit, že ví, o čem mluví.
Gretchen připouští, že v kontextu šťastného života působí chaos na pracovním stole nebo přeplněný šatník jako triviální problém. Avšak když v životě získáme kontrolu nad věcmi, často tím přispějeme k pocitu, že i svůj život dovedeme zvládat s větší lehkostí. Svoje slova Gretchen dokládá vtipnou historkou své blízké kamarádky, která jí kdysi řekla: „Konečně jsem si uklidila v lednici a nyní vím, že můžu dát výpověď ve staré práci.“ Gretchen s nadsázkou popisuje, jak v tu chvíli přesně věděla, jak to její přítelkyně myslí. Tím, že se zbavíme věcí, které nepoužíváme, nepotřebujeme, které dávno nejsou funkční nebo nám nesluší, uvolňujeme prostor ve svém nitru (a na svých policích) pro to, čeho si opravdu vážíme a co je pro nás v životě důležité.
Jen si vzpomeňte, jaké to je, když kolem sebe začnete věci rovnat, zbavovat prachu, třídit. Je to jako byste postupně čistili i sami sebe. A nejde jen o štosy papírů na pracovním stole, hromady oblečení, které je nám dávno malé nebo skříně plné věcí, které jsme nepoužili celou věčnost. Obklopuje nás také typ nepořádku, který sice není tolik vidět, ale odsává z nás energii podobně jako jakýkoliv jiný chaos. Může jít o stokrát odložené schůzky, prohlídky u lékaře, zapomenuté opravy nefunkčních spotřebičů, nevyřízené e-maily, složenky nebo zmeškané telefonáty.
Všechny tyto úkoly, jež před sebou tlačíme, v nás zvyšují pocit napětí a nervozity, ačkoli si to možná vůbec neuvědomujeme či nechceme přiznat. Kdybychom si na ně našli chvilku, hravě bychom je zvládli a naše mentální kapacita by se uvolnila. Čím více konkrétní činnost odkládáme, tím silněji také bráníme tomu, aby náš život pokročil kupředu. Aby se energie opět rozproudila správným směrem, potřebujeme si dané úkoly v hlavě „odškrtnout“ jako splněné.
Stav, který zažíváme, když je vše kolem nás uklizeno, nám dodává sílu a energii pustit se do věcí, na které jsme předtím neměli ani pomyšlení. Když si kolem sebe uděláme řád, dostaví se pocit, že můžeme rozjet skoro cokoliv. Každý z nás si svůj vnější pořádek definuje jinak a dosahuje ho jiným způsobem, ale téměř pro všechny platí, že máme-li tzv. „čistý stůl“, můžeme se lépe nadechnout a pustit se do nových rozhodnutí.
