Měla velké kostěné brýle a ohnivě rudé vlasy, mluvila třemi jazyky a byla tak přísná, že v jejích hodinách si nikdo nedovolil ani zakašlat. Zásadně se nedržela školních osnov, ale její výklady byly tak poutavé, že si nevzpomínám, že bych kdy v hodinách potřebovala učebnici. To díky ní jsem si zamilovala mapy, cestopisy, snila o výpravách do dalekých zemí a později jich také mnoho zrealizovala. Když jsem zkazila písemku, dala mi druhou šanci a naučila mě chápat, že chybovat je lidské. Moje učitelka zeměpisu na základní škole. Vzpomínám na ni dodnes.
I když teď školní výuku zásadně ovlivňují moderní technologie, vše je zrychlené a dostupné on-line, kvalitní pouto mezi studentem a učitelem je pro smysluplné studium stále klíčové.
Opravdu dobrý učitel má mít tu neuchopitelnou vlastnost, které říkáme životní moudrost. Vlastnost, jež definují dvě slova – „životní“, což znamená, že musí během svého života nadělat spoustu vlastních chyb, sledovat jiné lidi, kteří rovněž chybují a poučit se z toho. Porozumět tomu, že dělání chyb je taky rozvoj, a že dokonce bez malých katastrof a občasných omylů žádný skutečný rozvoj a porozumění není. A tím druhým slovem je „moudrost“, což není totéž jako chytrost nebo vědění. Je to dobrovolně přijatý poznatek, že méně je někdy více, že vzdání se něčeho může znamenat větší prospěch, než na věci trvat. Že odpustit je víc než trestat.
Technologie a virtuální prostředí mají z podstaty programování ambice jako hlavní cíl své činnosti. Zadáním je dělat věci ekonomicky, optimálně, dokonale. Životní moudrost je však dělat věci podle nejlepšího vědomí a svědomí, i když to občas nemusí být zcela perfektní. A proto chci věřit, že ještě dlouho nenahradí opravdu dobré učitele.
Ke dni učitelů je to docela dobrá perspektiva. Že „starý“ svět, ve kterém existují nezapomenutelní pedagogové, není ještě zdaleka odepsaný. Protože právě oni jsou často nositeli těch nejzajímavějších životních zkušeností, které může mladý člověk při svém vzdělávání se ve škole získat. Předávají mu nadšení, znalosti a často i tu moudrost.
Učitelé to dnes mají mnohem těžší než dříve. V současné záplavě informací je náročnější žáky zaujmout a vymyslet hodinu tak, aby se soustředili. Buďme tedy vděčni za každého osvíceného pedagoga, který navzdory těmto úskalím pomáhá našim dětem předat moudrost a ukázat cestu. Podobně jako to kdysi dokázala moje učitelka zeměpisu.
Díky našemu projektu Obědy pro děti jsem v kontaktu s mnoha moudrými a pro svoji práci zapálenými pedagogy. Nejen jim přeji ke Dni učitelů hodně sil, trpělivosti a tvůrčího elánu.
Ivana Tykač,
