Když nás začne bolet zub, nepříjemně se ozve koleno po kondičním běhu nebo nás zradí páteř po celodenním sezení u počítače, většinou neotálíme a jdeme k lékaři. Fyzické neduhy řešíme se stejnou razancí, s jakou kontrolujeme stav našeho bankovního konta. Jde přece o zdraví, tak na co čekat? Ale co když o pomoc zakřičí naše duše? Slyšíme ji? Rozumíme jí? Věnujeme jí stejnou pozornost jako tělu? Anebo si – často vychováni v duchu přehlížet duševní trápení – řekneme, že jde jen o špatnou náladu, ze které se vyspíme?
Vzpomínám si na svoji dobrou přítelkyni, která byla ještě před pár lety považována za hvězdu společnosti. Pokaždé otevřena novým dobrodružstvím, stále usměvavá, překypující nápady a sršící energií. A najednou, jako by někdo vytáhl zástrčku ze zdi. Stáhla se, odmlčela, dlouho jsem o ní neslyšela. Když jsem ji později potkala, přiznala, že se potýká s depresemi, které jí zcela ochromily život a o nichž dlouho nikomu nic neřekla. Díky ní jsem pochopila, že některé šrámy na duši, i když nejsou na první pohled patrné, mohou být mnohem bolestivější než zlomenina nebo kamének v ledvině.
V dnešní době, kdy se technologie vyvíjejí rychlostí světla, jsou i naše životy rychlejší a očekává se od nás, že dokážeme sladit krok. Jan Neruda kdysi napsal, že kdo chvíli stál, už stojí opodál, a asi by se divil, že to dnes platí ještě stokrát víc než v jeho 19. století. Vydržet pracovní tempo a nároky zaměstnavatelů, být pořád otevřený změnám a seberozvoji, navíc udržet klidné partnerské vztahy a mít děti jako ze škatulky, to chce pořádnou energii a výdrž. Jenže psychika má své vlastní zákonitosti a tempo. Někdy prostě potřebuje pauzu. A stále potřebuje to, čemu se zkráceně říká TLC, tedy tender, love and care, něžnost, lásku a péči. Ty svým duším máme dávat my sami. Proto je velmi důležité, abychom jim naslouchali a nestyděli se požádat o pomoc, když je nám těžko.
V reakci na rostoucí počet těch, kdo se potýkají s duševními problémy, jsme v naší obecně prospěšné společnosti Women for Women vytvořili nový projekt „W4W: První krok“. Věříme, že někdy stačí jen druhého člověka včas vyslechnout, ukázat mu, že nám na něm záleží, převyprávět své příběhy, aby viděl, že není na své starosti sám a že mu někdo hodně rozumí. Díky naší poradně se lidé mohou naprosto anonymně spojit s mentorem nebo mentorkou, kteří v minulosti prošli stejnými obdobími, překonali je a ochotně sdílejí své zkušenosti. Já ze své vlastní zkušenosti vím, že právě taková pomoc může dělat zázraky.
Někdy mi připadá, jako by naše duše byly podobné té nejskvostnější, ale zároveň nejkřehčí krajce na našich oblíbených šatech. Pokud se o ni nebudeme starat s láskou a péčí, pokud ji občas nenecháme opravit, může se stát, že se jednoho dne úplně rozpadne. Stejně jako se staráme o naše těla, měli bychom se stejnou intenzitou pečovat i o psychiku. Je čas dát našemu duševnímu zdraví stejnou důležitost. Nemusíme se omlouvat za to, jak se cítíme, místo toho bychom měli vědět, že existují místa a lidé, kteří jsou tu proto, aby nám pomohli udělat první, ovšem často nejtěžší krok k uzdravení.
Pokud cítíte, že máte žal, tíhu na duši, černé myšlenky nebo zlomené srdce, nebojte se udělat ten první krok. A my vám jdeme mnoho kroků naproti. Když budete potřebovat pomoc, víte, kde nás najdete!
Ivana Tykač,
