Před pár dny mi kamarádka ze Švýcarska vyprávěla úsměvnou historku svého 14letého syna. Její všetečný student vytvořil úžasnou školní esej na téma „Commonwealth – prosazování demokracie a lidských práv ve světě“. Bylo to výstižné a čtivé dílo, propracovaný text, dokonalá skladba vět, zajímavý obsah. Práci stačilo předložit profesorovi a nebylo pochyb, že by ji ohodnotil velmi dobrou známkou. Těsně před tím, než esej odevzdal, se však v chlapci zřejmě hnulo svědomí. Zašel za rodiči, otevřel počítač a ukázal jim robota, který ten pozoruhodný text napsal za něj. Máma s tátou se nestačili divit. Nikoliv talentu jejich syna, ale tomu, kam se umělá inteligence posunula.
Je to už více než sto let, kdy dal Karel Čapek světu slovo ROBOT. Ve svém románu RUR tak otevřel téma obavy z nekontrolovatelného pokroku ve vývoji umělé inteligence. Jeho pochybnosti dnes nabírají na aktuálnosti. Co bylo jen fiktivním dramatem, se stává skutečností. A nemusí to být jenom klasická sci-fi podoba humanoidního stroje. Stále častěji jde spíše o aplikaci, která komunikuje textem nebo hlasem.
Nejnovější chatovací robot ChatGPT společnosti OpenAI, který výše zmíněnou esej vytvořil, a kterého původně spoluzakládal vizionář Elon Musk, ohromuje akademický svět, běžné uživatele, ale zároveň znervózňuje řadu profesí od novinářů, přes lékaře po programátory. Budou mít tito lidé za pár let ještě práci nebo je podobné programy zcela nahradí?
Robot, který funguje na systému ChatGPT, dokáže generovat text na téměř lidské úrovni. Položíte-li mu otázku, bez problémů na ni odpoví. Požádáte ho o sepsání seminární práce na téma kroužkovci a program projede obrovské množství vzorků textů převzatých z internetu a vytvoří relevantní text. Napíše za vás dopis strýčkovi s návodem, jak si založit Lítačku. Umí konverzovat i o choulostivých tématech. V češtině je ještě nepřesný, dělá chyby a informace byste si vždy měli ověřit ještě z jiných zdrojů. Není však pochyb o tom, že tento webový nástroj není jen inovace a nevinná zábava, ale svým způsobem i hrozba. Je to trochu jako když lidé vynalezli oheň – velmi brzy zjistili, že je dobrý sluha, ale zlý pán. A umělá inteligence se pánem může stát již velmi brzy.
Už nyní se stala nejnovějším tématem boje mezi progresivisty a konzervativci ve Spojených státech. Na zadání, aby aplikace ChatGPT napsala pozitivní báseň o Donaldu Trumpovi, odpověděla, že je naprogramovaná tak, aby se, stručně řečeno, nemíchala do politiky a musí být vždy objektivní. Vlastně trochu vzpoura strojů. Ten samý úkol, ovšem se jménem současného amerického prezidenta Joea Bidena, tatáž platforma pojala jako oslavnou budovatelskou báseň, plnou patetických superlativ o charakterním vůdci s velkým srdcem. Konzervativci mají teď samozřejmě obavy, že takto politicky zaujatý nástroj masové komunikace se stane silnou zbraní ve volebních kampaních. Může být totiž s využitím dat ze sociálních sítí použit k personifikované komunikaci, až na úroveň jednotlivých potenciálních voličů a přivést je k volebním urnám se znalostí jejich bezprostředního soukromí. A to včetně rodinných vazeb nebo vztahů s přáteli. Z hlediska volebních kampaní bychom se tak v blízké budoucnosti mohli obávat daleko vyhrocenějších, byť méně veřejně viditelných marketingových triků.
Ani mně není toto téma lhostejné, zejména proto, že mám děti a záleží mi na jejich budoucnosti. Nechci, aby se celý svůj život prodíraly džunglí internetových nástrah a nevěděly, před čím uhnout dřív. Proto jsme s mým mužem podpořili na studiích Matyáše Boháčka, geniálního programátora. Má za sebou například práci na výzkumu rozpoznávání znakového jazyka pomocí umělé inteligence. Jeho posledním počinem je aplikace Verifee, která má s využitím AI detekovat dezinformace a mohou ji na svých zařízeních využívat běžní uživatelé. Aplikace neřeší, zda je nějaký názor přijatelný nebo nepřijatelný. V tom nechává pro posouzení prostor každému čtenáři. Jen upozorňuje na nepravdivá tvrzení.
Myslím, že je na čase, abychom se mezi těmito kategoriemi naučili rozlišovat všichni. Nesmí se stát, že nějaká autorita, neziskovka nebo jednotlivec si bude uzurpovat právo označovat názory za dezinformace. Pokud nechceme, aby lidé na webu či na sociálních sítích věřili bludům, pak musíme posílit systém našeho vzdělávání, který bude klást větší důraz na rozvoj kritického myšlení. Ale lézt lidem do hlavy a pátrat po tom, jestli si nemyslí něco, co je v rozporu s oficiálním názorem, to řešení není. Nemůžeme chránit lidi před nimi samými.
Je proto dobře, že si to po několika měsících tápání uvědomila i vláda a rozhodla se změnit osobu i náplň práce vládního zmocněnce pro boj s dezinformacemi směrem k jasnějšímu vymezení pojmů a definic toho, co může stát cenzurovat, pokud to bude ohrožovat jeho existenci. Je to krok správným směrem a bude jedině dobře, když půjde o co nejužší a soudně přezkoumatelný rozsah obsahu, jež bude možné omezit.
Ivana Tykač,
