Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře
vyzdobené sluníčky přímo od malíře,
cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek,
dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky…
Tahle píseň od Hany Zagorové mě kdysi velmi zasáhla, poslouchala jsem ji mnohokrát a ačkoliv by se zdálo, že to byl jen další popový šlágr, myslím, že v sobě skrývala hluboké poselství. A totiž, že uchovat si dětsky bezbřehé nadšení z něčeho, co se nám během života stává každodenní rutinou, je výzvou pro mnohé z nás. Že potěšení z mála, dokáže život udělat mnohem šťastnějším než nekonečný přepych užívaný bez špetky radosti.Hanička Písnička byla distingovaná dáma s velkým srdcem, se kterou mě později propojila moc milá osobní příhoda. Sama mě před lety oslovila a nabídla se, že na jednom ze svých koncertů vybere peníze na náš projekt Obědy pro děti. Nejen, že ty peníze tehdy mezi svými fanoušky opravdu vybrala, ale přidala dokonce i příspěvek z vlastních prostředků.Měla velké srdce a zlidovělá hláška Nedělej Zagorku, kterou jsem sama mockrát vyslovila, na ni vlastně vůbec neseděla. Ona se nebála vykročit z řady. Už jen její podpis pod Několik vět byla pro „soudruhy“ během totality rána pod pás, kterou od té „milé holky“ nečekali.Její písně udělaly mnoho z nás šťastnějšími a usměvavějšími. Škoda, že její čas byl pouhopouhé prozatím…
Hanko, ať je Vám nebe blankytné.
IT
